....(6)
Když večer slunce zapadá,
je vidět ohnivá záře.
Ta záře nad vším převládá,
i nad barvou tvé tváře.
Dívám se na tebe
do očí se mi slzy hrnou.
Ten pocit hrozný je,
a mé city hrůzou trnou.
Jak rychle utekl čas
a já vzpomínám,
jak jako malí jsme si hráli.
Pak naše cesty rozešli se,
a až po dlouhých letech znovu
setkali se.
Pak znovu jsme se smáli,
zas vrátily se do dětských let.
Znovu čas utíkal a běžel,
a my se pohádali.
Ač rozešli jsme se ve zlém,
dnes znovu se sešli.
Tak pod září slunce
si úplně vše řekli.
Zapadá slunce a žár s ním,
já stojím dál na svém místě.
Dívám se do dáli a přemýšlím.
Jak vrátit čas?